Časová osa

Pravěk
Středověk
Novověk
Moderní dějiny
Soudobé dějiny

Vilémovský zázrak

Popis a vysvětlení jevu

Vilémovský zázrak

Podle místní legendy se zjevili nemocné dívce Anně, dceři vilémovského sedláka Hanse Grohmanna, dva andělé, aby ji upozornili na zázračnou moc malé studánky, která jí později alespoň na čas vrátila zdraví. Událost se záhy rozkřikla po celém okolí a časem k prameni začali chodit i další nemocní.

V kronice obecné školy ve Vilémově je zapsáno šest zpráv o zázračných uzdraveních, ke kterým zde došlo v letech 1718 až 1805. Mezi uzdravenými nebyli jen lidé z Vilémova a okolí, ale též z Mostu, a dokonce i z druhé strany zemské hranice ze Sebnitz, Görlitz a Klein Trebnitz. Podle vlastního svědectví si zde nemocní vyléčili různé neduhy – bolesti hlavy a očí, vřed na rtech, následky mrtvice, ztrátu sluchu či zraku.         

O pramen se starala vrchnost. Již v roce 1696 byl na její náklady vyzděn kameny a opatřen dřevěným křížem.

V roce 1713 nechal nad pramenem vystavět zděnou výklenkovou kapli Eliáš Karel Schwartz ze Schwartzenfeldu, slavatovský hejtman na Lipové. Kapličku zdobí od doby jejího vzniku reliéf Panny Marie Bolestné.

Autor hesla: Josef Rybánský

Obrazové přílohy

Legenda o zjevení

Co se událo na podzim roku 1646 na jedné z místních pastvin, popisuje již vilémovská rychtářská kniha a později celá řada dalších pramenů. 

„Roku 1646, 19. října, se dceři sedláka Hanse Grohmanna, jménem Anna, zjevili dva andělé na louce, při pasení krav.

Anděl řekl pastýřce: „Jdi tam dolů, je tam pramen a pij z něho!“ 

Anděl měl při sobě pohár a řekl: „Pij, abys uvěřila!“ 

Pastýřka pila a anděl ji řekl: „Nemluv o tom s nikým!“ 

Dívka ale šla a řekla to dalším pastýřům. Anděl zmizel. 10. listopadu téhož roku šla dívka znovu na pole. Sedla si pod keř a při usilovné modlitbě usnula. Když procitla, stál anděl před ní a říká: „Pastýřko, neděs se, jsem to já. Co zde činíš?“ 

Dívka odpověděla: „Modlím se“. 

Anděl: „Slyším to dobře“. 

Dívka: „Co znamená ten pramen tam dole, který si mi ukázal?“ 

Anděl: „Chci Ti říci, že pramen uzdraví každou nemoc. Jdi a řekni to všem lidem a modli se usilovně. Máš nemocné nohy a oči, jdi k prameni a omyj se. Brzy budeš zdravá!“ 

Tak se také stalo. Dívka to řekla všem a usilovně se modlila. Zemřela následujícího roku a vysvětlila před smrtí, že oba andělé při ní stáli pořád. Skonala tiše a klidně 10. listopadu 1647.“ 


Zde přepis originálu v kronice obecné školy ve Vilémově z pera učitele Franze Wenzela Schüra z roku 1825: 
„Anno 1646 den 19. October Seind Hans Grohmanns eines Bauers Tochter! Mit Nahmen Anna, zwey Engel auf dem Felde erschiennen, wie es die Kühe auf den Felde hütten that, so sager der Engel zu dem Mägdlein: „Gehe da hinunter, da ist ein Brunnen, und trink davon, und hatte der Engel einen Becher beysich gehabt, und gesagt: da trinke, daß du es glaubest. Das Magdlein hat getrunken; der Engel spricht: sage es Niemanden: das Mägdlein aber geht, und daget es andern Hirten; und die Engel verschwanden. Den 10ten November, dieses Jahrs, gehet das Mädlein wieder auf das Feld, und setzt sich unter einen Strauch, betet fleißig, und schläft darüber ein. Als das Mägdlein erwachte, steht ein Engel von ihr, und spricht: Mägdlein! Erschrik nicht, ich bins, Was thust du da? Das Magdlein spricht: Ich bethe. Der Engel spricht: Ich höre es wohl, das Mägdlein spricht: Was bedeutet dann der Brunnen da unten, den ihr mir gezeiget habt, der Engel spricht: Ich will dir es sagen. Der Brune wird alle Kranke die nicht das Gespätt daraus haben gesund machen, gehe hin und sage es allen Leuthe bethe fleißig! Du sollst bald zu mir kommen; du hast böse Füße, und böse Augen, gehe hinunter, an den Brunnen, und waschen dich, es wird dir bald heilen. Und es geschaf. Das Mädchen sagte es allen Leuten und bethete sehr fleißig, das Mädchen starb das folgende Jahr, und erklärte bei ihren Tode, daß diese beiden Engel welche ihr den Brunnen gezeiget hätten, immer bei ihr wären. Sie verschied sanft und ruhig 1647 den 10 Novemb.“

Ke stažení ZDE:

Zdroj:
Státní oblastní archiv Litoměřice – Státní okresní archiv Děčín, Obecná škola Vilémov, Kronika obecné školy Vilémov (Schul-chronik von Wölmsdorf), číslo NAD 191, inv. č. 1, s. 16-17

 

Pověst o léčivém prameni a nově vybudovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1728–1731 stály za vznikem poutní tradice ve Vilémově. V 18. a 19. století na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) přicházela do Vilémova četná procesí. V oblibě měli toto poutní místo také Lužičtí Srbové, kteří přicházeli v krojích, a především ženy ozdobené velkými stužkami na čepcích budily značnou pozornost. Všichni prosili o pomoc u „černé“ Matky Boží, která dominuje hlavnímu oltáři i dnes.