Časová osa

Pravěk
Středověk
Novověk
Moderní dějiny
Soudobé dějiny

Cechy

Popis a vysvětlení jevu

Cechy

V královských městech se privilegovaná sdružení živnostníků rozvíjela již od 13. století, během 15. a 16. století se rozšířila i do městeček poddanských. Cechy zajišťovaly především kvalitu výroby, regulaci obchodu s vyrobenými produkty a vytvářely formu sociálního zajištění pro své členy. Jako přežitá instituce, která bránila rozvoji podnikání, byly od druhé poloviny 18. století rušeny a zcela zanikly po vydání živnostenského řádu v roce 1859.

Jak ale vzniklo pojmenování cech? Odvozuje se od znamení – cejch (z německého das Zeichen, latinsky signum), jímž se jeden spolek řemeslníků lišil od druhého. Zvolené znamení se objevovalo na cechovním praporci či na pečeti.

Rozvoj cechů ve Šluknovském výběžku v 16. století je spojen s majiteli tolštejnsko-šluknovského dominia Šlejnici, kteří podporovali textilní výrobu, těžbu drahých kovů a sklářství. 

Šluknov 
Jako první byl ve Šluknovském výběžku založen tkalcovský cech ve Šluknově, a to již v roce 1500. Cech tkalců lněného plátna obdržel svá privilegia se 60 články od Jindřicha ze Šlejnic. S jistým zpožděním vznikly ve městě i další cechy, roku 1543 řeznický, v roce 1548 krejčovský a ševcovský, roku 1560 kovářský a zámečnický. 

Rumburk
V Rumburku udělil tkalcům cechovní privilegia také Jindřich ze Šlejnic, a to v roce 1515. Dochovala se ale až potvrzující listina nového majitele panství Georga Mehla ze Strehlitz z roku 1588. 

V roce 1566 pracovali rumburští pláteníci na 98 tkalcovských stavech. V roce 1587 tu bylo 48 pláteníků, kteří obsluhovali 144 stavů, a roku 1599 zde pracovalo 120 tkalcovských mistrů s neznámým počtem tovaryšů a učňů. Od poloviny 16. století se o produkci tkalců ze Šluknovského výběžku zajímali velcí zahraniční obchodníci z Norimberku, kteří zde prostřednictvím svých faktorů vykupovali surové plátno, které pak vyváželi k dalším úpravám do sousední Žitavy a odtud pak do celého tehdy známého světa.    

Můžeme tedy říci, že rozvoj cechovního uspořádání, podpora výroby od vrchnosti a velké zámořské objevy vedly k rozvoji místní textilní výroby, který vyvrcholil během 19. století. 

Cechovní privilegia obdržela i další řemesla. V roce 1548 je udělil Jiří ze Šlejnic rumburským krejčím. V roce 1550 k nim přibyli ševci, roku 1562 vznikl cech kovářů, zámečníků a kolářů. Řezníci obdrželi privilegia v roce 1567 a pekaři roku 1569.

Jiřetín pod Jedlovou
V nově založeném horním (hornickém) městě Jiřetíně udělil v roce 1561 Jiří ze Šlejnic cechovní práva také tkalcům a později i krejčím, řezníkům a pekařům. Od počátku století sedmnáctého zde existoval cech sedmeráků, v němž se sdružovala potřebná řemesla, která sama o sobě neměla dostatečný počet mistrů. V Jiřetíně se v něm sdružili: kováři, zámečníci, koláři, bednáři, stolaři, výrobci povozů a sklenáři. 

Autor hesla: Josef Rybánský

Obrazové přílohy

Slova evangelického pastora Joachima Schonfeldera

Jak důležitá byla v našich končinách textilní výroba, a to již na počátku 17. století, dokládají slova, která pronesl při příležitosti vysvěcení jiřetínského kostela v roce 1612 zdejší kněz, evangelický pastor Joachim Schonfelder:

 „Podíváme-li se správně a s rozvahou, náš milý Bůh na nás nezapomněl; i když nám nedal tučnou půdu obilnou ani bohaté vinice a uštědřil nám toho času jenom málo stříbra a zlata v dolech, popřál nám přece jenom kousek chleba z přádla a pěstování lnu; v tom nám dal před mnoha jinými místy tu výhodu, že četní cizinci ze vzdálených zemí, z Anglie, Nizozemí i Vlach k nám přicházejí a své vlastní stříbro a zlato k nám i do sousedství přinášejí a posílají, takže leckterý zbožný otec rodiny, řemeslník či rolník, chce-li být pilný, může vydělat na svůj chléb v teplé světnici.“ 

Ke stažení ZDE:

Zdroj:
Jan Smetana, Jiřetín pod Jedlovou
, Jiřetín pod Jedlovou 1998, s. 48